Luňáci červení Pepina, Felix a Luděk
Pepina je služebně nejstarší obyvatel stanice s přirozenou autoritou veterána, dostala se k nám už v roce 1991 jako mládě popálené elektrickým proudem, které někdo choval několik měsíců v králíkárně, kde navíc přišla o své drápky. Felix je mladý sameček, kterého potkal podobný osud – byt také popálen elektrickým proudem a momentálně není schopen letu. A Luďka, dalšího mladého samečka zase postihla genetická porucha peří.
Pepině se stal osudným sloup vysokého napětí s nezabezpečenými dráty, které jí popálily na levém křídle. I přes dobré zhojení rány křídlo neplní svou funkci a Pepina od té doby nelétá. Ve svém teritoriu strpí pouze svého ošetřovatele, pokud přináší krmení. Jinak je to vitální babička, ošetřovatele vždy vítá tak, že jim skáče na nohu.
Felixe, mladého samečka, potkal podobný osud jako Pepinu. V roce 2015 vylétl z jediného známého hnízda na Vysočině a k odpočinku využil špatně zabezpečený elektrický sloup. Elektřina mu vážně popálila levé křídlo a při léčbě na stanici mu pak veterinář musel celé křídlo amputovat. Nyní se však těší dobrému zdraví a při příchodu do stanice je jedním z prvních, který vítá návštěvníky.
Luďka, dalšího mladého samečka, postihla genetická porucha peří. Vyznačuje se tím, že převážně na křídlech je peří silně zdeformované a naprosto vylučuje jakýkoliv let. Luděk je u nás na stanici od roku 2018, je velmi hodný a díky tomu je skvělým parťákem při ekologické výchově.
Luňák červený je středně velký dravec z čeledi jestřábovitých. V Česku začal hnízdit po stoleté pauze v roce 1976 na jižní Moravě a od té doby se rozšířil, přesto je chráněný jako kriticky ohrožený druh. Odhaduje se, že po celé zemi jich žije na 70 až 100 párů. Hnízdí v lesích, ale potravu hledá v otevřené krajině. Větší část jeho jídelníčku tvoří uhynulí živočichové, méně často loví malé savce pátky, žáby nebo hmyz.
Adopční poplatek u jednoho luňáka vychází na 3.000 Kč/rok. Denně vyjdou náklady na krmení na zhruba 15 Kč.
Máte dotaz k adopci?
